Jít nebo nejít?

Žijeme v době, kdy se termín „prevence“ stal heslem dne: i já jsem zařadil příslušnou sekci. Prevence (z lat. praevenire, předcházet) znamená soustavu opatření, která mají předcházet nějakému nežádoucímu jevu, například nehodám, násilí, ...či nemocem, například poruchám plodnosti. Ovšem je třeba být realista. Nějaká prevence poruch plodnosti je sice možná, ale žádné zázraky a jistoty nenabízí. Mnohým poruchám plodnosti prostě nijak zabránit nelze, ty tu jsou a budou, bez ohledu na to, jak odpovědně se člověk chová.

Nemohu-li nemoci předejít, nastupuje snaha zachytit problém včas, ve fázi, kdy je ještě snadno a úspěšně řešitelný.  Tomu se říká screening, což je další heslo moderní medicíny. Screening (v počeštělých podobách skrínink či skríning) je definovaný jako vyšetřování předem definované skupiny lidí za účelem vyhledávání chorob v jejich časných stádiích, kdy pacient ještě nemá potíže a příznaky. I když může screening vést k časnější diagnóze, ukazuje se, že ne pokaždé testy prospějí testované osobě. Někdy odpovědnost a snaha být informován o svém zdravotním stavu může přinášet víc škody než užitku.

Na otázku „Jít nebo nejít?“ si preventivně udělat spermiogram tedy neodpovídám „Ano“ bez váhání. Naopak, je třeba si to velmi dobře dopředu rozmyslet. Člověk totiž obvykle jde na screening s očekáváním dobrého výsledku; chce se prostě ujistit, že je vše v pořádku. U vyšetření sperma je ale reálné nebezpečí, že výsledek v pořádku nebude. Slyšel jsem před časem o českém výzkumu výsledků spermiogramů udělaných u zájemců o dárcovství spermií. Výsledky byly smutné: prošla jen malá část zájemců, ostatní nedosahovali potřebných dárcovských parametrů. Což by ještě nevadilo – nemusí být každý chovný býk. Horší bylo, že nezanedbatelná část zájemců (mladých mužů, obvykle vysokoškoláků) by se mohla z fleku stát pacientem andrologické ambulance...

V době, kdy chlap nemá partnerku, o které uvažuje jako o ženě „napořád“, jako o budoucí matce svých dětí, případně ji má a uvažuje tak, ale není si jistý hloubkou a pevností jejího vztahu, je  nutné pouvažovat, co by s ním a se vztahem udělal nepříznivý výsledek. Chlap si musí říci: Zvládnu zjištění, že nejsem chovný býk? Nebude mě to ovlivňovat v navazování vztahů? Nebude mi to odhánět potenciální partnerky, když jim hned na začátku řeknu, že mám v pytlíku vítr? Nechci nikoho strašit, znám plno velmi spokojených a šťastných párů, kde partner s tímto sdělením přišel hned brzy po seznámení. Ale je třeba dobře odhadnout vlastní síly. V oddávací formuli se obvykle říká, že partneři znají vzájemně svůj zdravotní stav. Moderní diagnostické metody přinášejí ohromné naděje a velkou pomoc. Ale někdy je lepší a férovější nevědět.... Takto je třeba uvažovat nejen před screeningem, ale i pokud s rozhodujete zda se nestanete dárcem; aby to pak nebylo to známé "pro dobrotu na žebrotu".

Mluvím samozřejmě jen o situaci, kdy chlap nemá vůbec žádné potíže (s močením prostatou, ...)a kdy si odpovědně samovyšetřuje varlata.  Pokud jsou nějaké náznaky potíží nebo v anamnéze máte něco rizikového, pak je třeba se screeningem neváhat! To je zas lepší se poprat s neradostnou diagnózou včas a zvítězit, než přijít v době, kdy už je každá léčba jen paliativní.

Porucha plodnosti muže je obvykle (ale ne vždy!!) chronická a dlouhodobá záležitost. Řešením je v mnoha případech jen asistovaná reprodukce. I když poruchu zjistíte včas, nemůžete s tím obvykle (opakuji, že ne vždy!!) nic moc dělat. Ale až budete mít stálou partnerku a budete vědět, že někdy v budoucnu butete chtít mít děti, pak bych spermiologické vyšetření moc neodkládal. Zásadní vliv na úspěšnost asistované reprodukce má totiž věk ženy; je prostě třeba začít včas, kombinace muž s poruchou plodnosti a starší žena (nad 35 let) je méně optimistická.  

Naposledy upraveno 29.05.2011 14:01.