S jakou PR strategií

Pokud vás děsí představa, že bude vaše žena probírat váš spermiogram s kadeřnicí, že vám bude tchán nenápadně dávat najevo, že jeho trenýrková generace na tom byla mnohem líp než ta vaše s upnutými slipami nebo že dítěti hodné sousedky budou říkat „tvůj opravdický tatínek je pán z kliniky“ nebo „tvoje máma je vyhlášená šlapka, buď vděčný XX, že tě adoptovali“, pak si hned na začátku dobře rozmyslete a připravte způsoby komunikace s dalšími osobami. Všechno se dá nějak napravit: informace si dosháníte, naštvaného doktora vyměníte za jiného, kterého jste ještě nedožral, zdeptanou partnerku budete intenzivně rozmazlovat, aby odpustila půlroční prodlení se spermiologickým vyšetřením. Ale vypuštěné informace – ať už vámi nebo partnerkou - se už zpátky nikdy vrátit nedají.

Slovníky (např. Wikipedia) říkají, že Public relations je označení pocházející z angličtiny, volně jej lze přeložit jako „vztahy s veřejností“. Často se uvádí pod zkratkou PR [čteno pí ár]. Jsou to techniky a nástroje, pomocí kterých instituce nebo firma buduje a udržuje vztahy se svým okolím a s veřejností, nahlíží její postoje a snaží se je ovlivňovat. Jedná se o dlouhodobou cílevědomou činnost, která by měla mimo jiné zajišťovat poskytování informací veřejnosti a zároveň získávání zpětné vazby a dalších informací od veřejnosti. Důležitým aspektem PR je obousměrnost komunikace, kterou zajišťují. Jde o nepřetržitou a systematickou formu práce (především tedy komunikaci) s cílem získat a udržet porozumění a podporu těch, s nimiž má člověk co dělat nyní i v budoucnu.

Základní filozofii PR bych tedy shrnul takto:

  1. nepřetržitá, dlouhodobá, systematická a cílevědomá činnost;
  2. obousměrnost komunikace;
  3. nahlížení postojů druhé strany;
  4. cílem je získat a udržet porozumění a podporu;
  5. efekt technik dosahování změn postojů prostřednictvím násilí je velmi krátkodobý a pro PR tedy naprosto nevhodný (navíc právně postižitelný).   

Nikde na tom snad chlap není tak špatně jako v PR v oblasti medicínských otázek plánování rodičovství. A přitom právě tady se bez získání a udržení porozumění a podpory alespoň jediné osoby – partnerky – neobejde; české zákony neumožňují cestu k rodičovství dvěma chlapům (ani ženám). Ženy jsou na tom s PR nesrovnatelně líp i proto, že jsou nucené tyto otázky řešit od rané puberty. Chlap odborníka na reprodukční medicínu vidí obvykle až ve vyšším věku, kdy prohry v soutěžích kdo nejdál domočí bývají příliš markantní a selhání u milenky příliš časté.  A nebo když dítě nepřichází...

 

Osoby a instituce, pro něž si chlap musí vytvořit PR strategie:

  1. partnerka – PR strategie;
  2. zdravotníci a osoby zprostředkovávající náhradní rodinnou péči – PR strategie;
  3. ostatní (původní rodiny, vlastní a partnerčina, bližší a vzdálenější okolí, tedy kamarádi, kolegové, sousedi, ...  – PR strategie;
  4. budoucí potomek, ať už přijde díky léčbě nebo díky náhradní rodinné péči – PR strategie.

Rodičovské plány a jejich naplňování jsou věcí partnerů a nikoho jiného. Proto je potřeba hned na začátku, ideálně po rozhodnutí o společném životě, ale nejpozději při zjištění potíží s naplněním rodičovských tužeb, vyjednat společnou PR strategii vůči okolí a společnou PR strategii vůči dítěti. Tyto strategie mají obsahovat rozhodnutí „co se řekne“, případně „jak“. Rozhoduje přání toho, kdo toho chce říci míň. A tuto dohodu MUSÍ oba partneři poctivě dodržovat.

Nečekejte ale ode mne, že vám poradím jak PŘESNĚ s kým komunikovat. To neumím. Já spíš jen upozorním na to, jak se to dělat nemá. Koho zajímá komunikace víc do hloubky, dobré informace najde v knize Zbyňka Vybírala.

Naposledy upraveno 27.11.2010 19:13.